Česká literatura 19. století

Když oko vaše slzou se zaleje,když na vás těžký padne čas,tehda přináším větvici naděje,tu se můj věští ozve hlas. Nechtějte

Což jsi se tak zasmušila,dcero má!což jsi se tak zasmušila?Veselá jsi jindy byla,nyní přestal tobě smích! „Zabila jsem holoubátko,matko má!zabila

Umřela panna v době jarních let,jako když uschne mladé růže květ;umřela panna, růže v poupěti –škoda jí, škoda v zemi ležeti! „Nedávejte mne

Ráno sedá ke snídani,táže se své mladé paní: „Paní moje, paní milá,vždycky upřímná jsi byla, vždycky upřímná jsi byla —jednohos

INa topole nad jezeremseděl Vodník podvečerem:„Sviť, měsíčku, sviť,ať mi šije niť. Šiju, šiju si botičkydo sucha i do vodičky:sviť, měsíčku, sviť,ať