IŠedivé mlhy nad lesem plynou,jako duchové vlekouce se řadem;jeřáb ulétá v krajinu jinou —pusto a nevlídno ladem i sadem.Vítr od západu studeně vějea

Okolo hřbitovacesta úvozová;šla tudy, plakalamladá, hezká vdova. Plakala, želelapro svého manžela:neb tudy naposledjej doprovázela. – Od bílého dvorapo zelené loucejede

ITma jako v hrobě, mráz v okna duje,v světnici teplo u kamen;v krbu se svítí, stará podřimuje,děvčata předou měkký len. „Toč se a vrč,

IOkolo lesa pole lán,hoj jede, jede z lesa pán,na vraném bujném jede koni,vesele podkovičky zvoní,jede sám a sám. A před chalupou s koně

U lavice dítě stálo,z plna hrdla křičelo.„Bodejž jsi jen trochu málo,ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení,táta přijde z roboty:a mně hasne